Když fyzika potvrzuje sílu mysli
Zapomeňte na hmotu. Podle moderní kvantové fyziky je jedinou skutečnou realitou mysl a naše pozorování.
1. Úvod: Konec starého materialismu
Většina z nás žije v přesvědčení, že svět je složen z pevných objektů („věcí“), které existují nezávisle na nás. Fyzika nás však posledních 80 let učí opak, ačkoliv se toto poznání jen pomalu dostává do obecného povědomí. Profesor Richard Conn Henry z Johns Hopkins University v eseji pro časopis Nature tvrdí, že „jedinou realitou je mysl a pozorování“ a abychom viděli vesmír takový, jaký skutečně je, musíme se vzdát naší tendence vnímat pozorování jako fyzické objekty.
2. Vesmír není stroj, ale velká myšlenka
Historicky jsme věřili, že vesmír je mechanický stroj. Už Isaac Newton sice nazýval světlo „částicemi“, ale věděl, že jde pouze o „efektivní teorii“ – tedy koncept, který je užitečný, ale není pravdivý. Newtonův životopisec dokonce poznamenal, že Newton považoval představu těles majících absolutní a nezávislou realitu za příčinu ateismu.
Zlom nastal s objevem kvantové mechaniky v roce 1925. Fyzik Sir James Jeans to popsal slovy: „Vesmír začíná vypadat spíše jako velká myšlenka než jako velký stroj„. Podle něj už mysl nevstupuje do sféry hmoty jako náhodný vetřelec, ale měli bychom ji oslavovat jako tvůrce a vládce říše hmoty.
3. Iluze „tam venku“
Proč tedy stále věříme na pevnou hmotu? John H. Marburger III (vědecký poradce prezidenta Bushe) vysvětluje, že v mikrosvětě neexistují ani vlny, ani částice. To, co vnímáme jako „kliknutí detektoru“ nebo pevný bod, si naše mysl překládá do jazyka částic jen kvůli naší psychologické predispozici spojovat jevy s konkrétními objekty.
Neexistuje žádná „podkladová hmota“ (underlying stuff). Snahy udržet představu materiálního světa nepřinášejí žádnou novou fyziku, slouží pouze k udržení iluze.
4. Pozorovatel tvoří realitu
Mnoho lidí, a dokonce i fyziků, se snaží této pravdě vyhnout tvrzením, že fyzické prostředí vytváří realitu nezávisle na lidské mysli (tzv. dekoherence). To je však omyl. Experimenty (např. Renningerova typu) ukazují, že k ovlivnění reality (kolapsu vlnové funkce) stačí pouhé lidské vědomí, které „nic nevidí“ – samotný akt vědomého pozorování (nebo nepozorování) formuje výsledek. Vesmír je tedy zcela mentální povahy.
5. Závěr pro váš život
Co z toho plyne pro běžný život? Pokud přijmeme fakt, že neexistuje nic než pozorování, získáváme náskok před těmi, kdo se stále snaží zjistit, „čím věci jsou“.
Profesor Henry článek uzavírá jasným poselstvím: „Vesmír je nehmotný – mentální a duchovní. Žijte a užívejte si to.“.
Pro klienta Psychologického servisu to znamená jediné: Nejsme oběťmi vnějšího světa. Náš vnitřní svět, naše mysl a způsob, jakým pozorujeme okolí, jsou tím, co skutečně tvoří naši realitu.
Zdroj: Text vychází přímo z eseje profesora Richarda Conn Henryho publikované v prestižním vědeckém časopise Nature (Vol 436, 2005).
Uložit jako PDF
